JEŽ& DRIFT Team

„Se závoděním jsem začal v roce 2012 závody do vrchu. Během první sezóny jsem skončil na 1. a 2. místě, což mě motivovalo k dalšímu postupu a přijímání nových výzev. Netrvalo dlouho a v roce 2014 jsem absolvoval svoje první drift závody. Velkou odměnou bylo, když jsem tyto závody rovněž dokázal vyhrát. V roce 2015 jsem se již účastnil vrcholového šampionátu Czech Drift Series, kde jsem absolvoval pět z devíti závodů a celkově jsem skončil pátý. V tomto roce jsem se také účastnil Slovakia Drift Series, kterou jsem vyhrál. V roce 2016 jsem se pak opět plně soustředil na Czech Drift Series. I přes vážné poruchy vozu, které mě provázely během celé sezóny, jsem dosáhl na titul Vicemistra České republiky. Nejvyšší úspěch však přišel až s rokem následujícím, kdy jsem ukořistil titul Mistra České republiky v šampionátu Czech Drift Series. V roce 2018 jsem se soustředil na charitativní a exhibiční akce. Zde jsem působil v roli naprosto nepřehlédnutelného jezdce, kdy jsem vozil diváky a další účastníky a zpříjemňoval jim tak pobyt na daných akcích. Z tohoto důvodu jsem se však neúčastnil všech závodů šampionátu Czech Drift Series“.

Začátky driftingu se datují někdy hned po zdárném absolvování řidičského oprávnění, kdy jsem sedlal naleštěnou strojovnu značky škoda favorit 1,4i stříkačka, kterou jsem si jako hrdý majitel srdcově šlechtil snad 10let. Pro hodně lidí jsem byl už k smíchu, jezdit v takovém střepu, ale já to auto měl prostě rád. Hodně jsme spolu zažili, procestovali spousty míst po celé ČR i Evropě. V těchto dobách jsem působil v ostravské taneční skupině Beat Up jako lektor break dance a na tréninky, vystoupení, exhibice, battly, soutěže a různá setkání spojená s taneční kulturou, přesněji b-boyingem bylo použito toto přemísťovadlo.

Ročně jsme společně nalítali spoustu kilometrů převážně čistou stopou.
Vzhledem ke slabému výkonu, mě auto nutilo více přemýšlet o ideální stopě, jak neztratit rychlost, jak ideálně projet zatáčku a jak auto rozkutálet z kopečka, abych pak ten kopeček před námi vyjel a nemusel podřazovat a tím i ztrácet rychlost. Tohle nadšení pro věc se postupem času stalo závislostí a já byl pořád rychlejší, v každé zatáčce jsem věděl, kde je limit a jak to do ní poslat.

Nikdy jsem nevěděl, lidově řečeno neměl šajnu o driftování jako disciplíně, ale už od prvopočátku jsem měl rád, když nasněžilo a já tahal za ruční brzdu. A ano, i s předokolkou to šlo. Každoročně při prvním zasypání ulic sněhem jsem vyrazil na noční radovánky, jen tak bezvýznamně se projet a zablbnout. Uspokojení klouzání po zasněžených nočních komunikacích se dostavilo většinou až s prázdnou nádrží a nízkou bonitou v peněžence.
Pro toto nadšení jsem nikdy u nikoho nenašel pochopení. U kolemjdoucích občanů jsem byl rebel, kterého museli upozornit na tohle „nevhodné“ chování na silnici kývnutím ruky, někdy hruběji počastovali, či dokonce zvedli vztyčený prostředníček.

Po cca10-ti letech s předokolkou, bylo přesedláno na zadní náhon, a to s BMW 118d, se kterou jsem v zimě s vypnutým ESP a nedostatkem zkušeností havaroval.
Řekněme neupravil rychlost podmínkám a s vozidlem se nechal vynést lehce bokem do protisměru, kde zrovna naproti mně jel autobus. Později jsem se dozvěděl, že měl 5min. zpoždění, pokud by jel na čas, nic se nestane.
Autobus neuhnul, neměl kam, tak jsem to do něj poslal, ve zhruba 70-ti kilometrové rychlosti.

Nehoda měla za následek ukončení taneční kariéry z důvodu delší fáze rekonvalescence, ale jelikož jsem bojovník a chtěl zkrotit co jsem neukočíroval, pořídil novou 1er M135i a začal navštěvovat kurz sportovní jízdy Martina Semeráda a jeho Driving academy.
Přicházely zkušenosti z okruhového ježdění Autodrom Most, Brno, Vysoké Mýto, Sosnová, Silesia Ring, Hungaroring, RedBullRing, Salzburgring, Slovakiaring, později pak Nordschleife, do které jsem se jako milovník okresek zamiloval.

Zlom přišel až po setkání se s Martinem Maškem (Night Garage), který mě svezl ve své drift M5 bestii a bylo jasno, tímhle směrem chci jít a tohle musím nutně umět. Ve víru očarování jízdy dveřmi napřed a linoucí se vůní od pneumatik jsem začal pátrat, kde a kdo by mě mohl učit drift od základu. Narazil jsem na Drift School a jejich víkendové kurzy, které jsem snad jako jediný student v historii navštívil rovnou tři krát. Po třetí návštěvě a nabytých zkušenostech mi Jarda Kašpárek (zakladatel Drift School) nabídl školní auto, jestli si nechci zkusit zazávodit. A tehdy to vše začalo, závody v driftu, setkání drifterů na exhibičním rallye show v Hradci Králové, kde jsem narazil na partičku Jež&Drift team. Jelikož byli ohromně energetičtí, plní pozitivního přístupu k životu, maximálně zapálení do driftu, přesněji řečeno; naladění na moji frekvenci, hned jsme si padli do oka … Večerní pověstná, ne-li už legendární konev „s vitamíny“ prolila naše hrdla a už jsme v tom jeli, společně …

Moje cesta, jak jsem se dostal k driftu.

Moje vášeň k autům začala již v mém dětství, když jsem se začal motat pod rukami mého otce, zhruba ve 3 letech, který opravoval auta ze širokého okolí ve své autodílně. Nadále s postupem věku jsem se začal věnovat opravám starých motorek, které jsem našel ve stodole. Tomuto koníčku jsem se věnoval do svých 15ti let, poté jsem začal poznávat nové kamarády s krevní skupinou a životním stylem BMW. A v tomto směru začala moje další cesta. Začínal jsem s drobnými opravami, a poté jsem věděl, že BMW bude i moje vášeň.

V 17ti letech jsem si pořídil BMW e30 318i, nebyla to žádná střela, ale i tak jsem věděl, k čemu se dá takový stroj použít. Začal jsem s kamarády jezdit na místa, kde jsem se s tímto autem pokoušel ,,driftovat,,. Poté jsem však začal zjišťovat, že 83kw je opravdu málo. V danou chvílí jsem měl několik příležitostí postavit nový stroj, byl to v Olomouci známý ,,myslivec,,. Jednalo se o BMW E36 318is, tehdy s vadným motorem. V tu dobu mi na dílně ležel motor z téže serie jen 6ti válcového původu a byl jasnou volbou. Od té doby znám Honzu Konečného, se kterým jsem se seznámil přes kamaráda a potřeboval jsem poradit. V tu chvíli jsem o něm věděl jen to, že má E36 V8 4.0i. Jeho plány mě udivovaly a chtěl jsem začít jezdit také. Vždy pro mě předváděl na akcích nezkutečnou show, která mě zajímala. Neměl jsem představu o tom, jaké to je postavit opravdu takový drift speciál. Jak šel čas tak osud nás s Honzou svedl k sobě a začal jsem pracovat u něj na dílně stavět ty naše drift speciály, a společně upravovat. Nyní mám postavenou BMW E36 330i s motorem M54B30, tedy motor z řady BMW E46 170kw 330nm a s tímto strojem jsem se rozhodl přihlásit do závodů Czech Drift Series a to do gymkhana street.

Moje cesta za driftováním byla poměrně jednoduchá, hned v 18 letech jsem si udělal řidičák a začal jsem se po autoškole konečně opravdu řídit a nabírat v tomto směru nějaké zkušenosti, nicméně přišla první zima, kdy jsem rodičům 2x naboural jejich milovanou Fabii RS jen proto, že mě nechalo auto „ve štychu“ a na kluzké silnici prostě odmítlo zatáčet a já najel 2x během zimy do obrubníku (naštěstí to bylo v rychlosti kolem 30km/h takže žádné drama ale auto bylo vždy nepojízdné). Tehdy jsem si uvědomil, že to chce auto, které umí „zatáčet“ a začal jsem jako autový začátečník hledat auto, které by mi v tomto ohledu vyhovovalo více. Kamarád měl tehdy BMW E30, viděl jsem párkrát, jak s tímto autem smykoval tak jsem ho poprosil, jestli by mi to někdy ukázal. Byl jsem tedy posazen do prvního pořádného auta (čti auta s klasickou koncepcí - motor vepředu a zadní náhon) v mém životě a už jsem jen koukal, co všechno je možné s autem dělat a jak jde řídit auto více plynem než volantem.

Následoval první nákup mého BMW od Ježi a to BMW E30 327i na zavařeném diferenciálu (rok 2010 – já 20 letej mladík a auto mělo cca 200HP). Tohle auto mi dalo řidičsky neskutečně moc, byla to totiž doslova neřízená střela a dodnes nechápu, že jsem ho nikde nerozbil a nezmrzačil se v něm. Jakmile bylo totiž kluzko, každé šlápnutí na plyn znamenalo okamžitý smyk, bylo úplně jedno, jaké měl člověk pneumatiky, to auto prostě neumělo jezdit „rovně“. To byla pro mě možná největší škola, i když ještě nešlo o driftování, naučil jsem se docela dobře první krůčky se zadním náhonem a to zejména jak vyvolat, zvládnout a užít si jízdu smykem.

Poté už následoval nákup prvního ryze driftovacího auta „na zimu“. Jednalo se o v Olomouci a okolí o známé legendární auto „Cigoš“. Byla to E36 sedan s černým čumákem a zbytkem auta v různých variacích stříbrné za cenu odpovídající běžnému kapesnému kdejakého teenagera. Auto dostalo základní péči + servis a mohlo se vyrazit užít si jízdu autě, které bylo přímo na tyto účely pořízeno. Auto bylo bohužel pouze 1,8 s motorem M40 což zasvěcení vědí, že není zrovna nejostřejší tužka v penálu. Nicméně i s tímto vozem jsem získal mnoho zkušeností, bylo zde o to důležitější zvolit správnou stopu a dobře přenášet váhu. Časem zde proběhlo pár úprav jako například zvětšení rejdů, zavaření diferenciálu, rozpěra do motorového prostoru kvůli tuhosti karoserie a sportovní snížený podvozek. Tyto úpravy posunuli vozidlo i mě opět o kousek dále v řidičských schopnostech ale bylo jasné, že na další krok to chce silnější vozidlo.

Jednoho dne mě Ježa oslovil, jestli bych mu nechtěl pomoct s jednou akcí pro sponzory, kde bych řídil jeden z jeho driftovacích speciálů. I přes mou počáteční nervozitu jsem si tuto akci velmi užil a konečně jsem si vyzkoušel jízdu v pořádném závodním autě včetně hydraulické ruční brzdy a bylo jasno – chci si zkusit ostré závodění. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na spolupráci.
Doufám, že se mi bude na závodní trati dařit a moc Vám všem děkuji za podporu a pozitivní ohlasy. Neskutečně mě to posouvá dopředu

V dobách kdy jsem byl malý kluk a můj otec domů donesl první počítač, ihned jsem věděl, že u toho krámu budu v životě trávit spoustu času. Čas plynul a opravdu se tak stalo. Samozřejmě jsem hrál i všelijaké různé hry a v neposlední řadě mě velice bavily i hry závodní. Nikdy mě však nenapadlo, že by se ve hrách nebo v reálu dalo svést bokem.
Mé nadšení pro drift ale začalo koupí prvního pořádného auta rok po získání řidičského oprávnění. Když jsem sháněl nějaké auto co bych pořídil, tak mi známý nabídl, zda bych neměl zájem o jeho BMW E30 318is.

Popravdě jsem o tom autě vůbec nic nevěděl a tak jsem váhal. Ihned jakmile jsem se v tom svezl, věděl jsem, že tohle je to pravé a bude mi říkat pane. Postupem času se tedy tento status změnil a dnes již pane říkám já své E30.

S majitelem jsem se domluvil stylem “shut up and take my money” a ihned jsem si tuto krásku vezl domů. Mé první svezení bokem tedy bylo s touto třicítkou a to s první zimou bez jakýchkoli předchozích zkušeností, kdy jsem zjistil jaká je jízda dveřmi napřed zábava.
Auto jsem koupil ve velice dobrém stavu ale jak čas plynul, tak se i u mého auta začaly projevovat všelijaké různé závady jak je u E30 typické, kdy už jsem si někdy i říkal, že jsem neposlechl svého tátu a jeho slova: “Tenhle starej krám nekupuj”. Naštěstí jsem v tuto dobu potkal Honzu, který má vždy nějaké řešení, je velmi šikovný a velmi ochotný mi pomoci. Často to bylo třeba, několikrát i přes telefon. A asi od tohoto okamžiku se u mě pohled na drift úplně změnil.

Poprvé jsem se svezl s pořádným řidičem, který měl auto pod kontrolou tak, kdy jsem si říkal, že ten se s tím volantem musel narodit. A já jako člověk který se živí programováním a občas jezdil i nějaké závodní hry online, najednou jsem zjistil, že již všude do každé zatáčky hledám ruční brzdu a kopu do spojky abych se driftem ač jen virtuálním svezl.

Jelikož je Honza koumák a kluk šikovný, tak pro mě sehnal šestiválec, s větším výkonem. Já jakožto mladý naivní kluk jsem na slova větší výkon (Ano mám podobné náboženské vyznání jako Jeremy Clarkson “I believe in speed and power!”) ihned slyšel a věděl jsem, že s jeho pomocí je to realizovatelné. Slovo dalo slovo a i když po delší době než bych chtěl, což trpělivost mi není zrovna vlastní se to stalo realitou a já poprvé seděl v E30 s motorem M50B25.

Jakožto ne příliš zkušený a hlavou smyšlející řidič jsem ihned sešlápl plynový pedál na podlahu a vystřelil co to jen šlo. No nebudu Vám lhát ale málem jsem se pokakal :-). Já vím, že dnešní drsné teenagery by takový slabý výkon vůbec nepřekvapil ale pro mě osobně to byla obrovské změna a říkal jsem si, že to snad není možný.

Auto vlastním již 12 let a kdybych měl popisovat všechny zážitky, motorové změny, úpravy/opravy, tak by to bylo na dlouhé povídání a hrozilo by, že tento skvělý “životopis” nedočtete až do konce.

Mimo jiné jsem u Ježka na jeho tehdejší dílně/obchodu poznal i Jirku Stacha (také součást drift teamu), který od Ježi tehdy také koupil E30 a tak jsme se postupem času dali víc a víc do řeči. Jelikož postupem času se pěkná E30 stávala více a více raritní a moje stále nebylo ve vůbec špatném stavu, začínal jsem o své auto mít “strach” a nechtěl jsem ji driftem ničit. Mé definitivní rozhodnutí bylo, kdy jsme si s Jurou šli v zimě zajezdit bokem.

Jura vzal do ruky telefon, zapnul kameru a začal natáčet. Já se srdcem v krku a tlakem počínajícího infarktu abych poskytl co nejlepší záběr jsem vyrazil na “trať”. Vzhledem ke kamarádově reakci jsem poznal, že jsem poskytl alespoň pro něj ten nejlepší záběr jaký jsem mohl a při snaze o drift jsem sebou vzal i menší stromeček :-). Nebylo to naštěstí nic vážného, ale vzhledem k tomu, že jsem chtěl mít auto stále v hezkém stavu následoval celo lak a od té doby jsem v zimě nejezdil a ani žádné velké drifty neproběhly.

Postupem času mi ale začal alespoň malý pocit driftu chybět a tak jsem se vrátil k driftu virtuálnímu a našel hru Assetto Corsa která má co se týče závodění/driftu co možná nejblíže realitě. I když jsem tuto zimu ve vidině dalšího driftování ve sněhu pořídil “winter káru” E46 compact jen pro tyto účely, kde jsem si tohoto bohužel moc neužil jelikož při mém štěstí téměř žádný sníh nebyl, tak se pro bezpečnost moji i mé e30 držím momentálně pouze virtuálního driftu.

Moje začátky s ježděním v autě odstartovaly když mě táta posadil do renaultu a já „řídil”(táta řídil a já jen točil volantem), od toho dne jsem se každý den ptal jestli můžu jezdit. Už od první třídy ve škole jsem dělal auta a věci z plastelíny.V roce 2016 jsem zjistil co jsou to drifty a předělal jsem každé auto (z plastelíny) na drifťáka. A na konci roku 2018 jsem viděl gymkhanu v olomouci a tam jsem si oblíbil jednoho jezdce, byl to Ježíšek .Po gymkhaně jsem byl neskutečně zapálenej do driftů, ještě víc než minulý dva roky. Psal se červen roku 2019 a my jeli s tátou ze školy domů a najednou řekl: Šímo novej zákazník Jan Konečný ,Ježíšek . Po nějaké době jsme si dali schůzku a přijeli na trénink za Ježkem , tam mě poprvé svezli v závoďáku. Po nějakých trénincích jsem zatoužil také jezdit v drifťáku a po hodně posilování ,trénování v compactu a kombíku jsem v týmu.